Pasivní domy – Zkušenosti
Existuje poměrně hodně dogmat, která se týkají pasivních domů (většinou je vytvářejí Ti, kteří s nimi nemají žádnou zkušenost) jako například:
- v pasivním domě si neotevřete okno
- vzduchotechnika vytvoří nezdravé prostředí, v daří se v ní plísním, v domě se víří prach a když vypadne proud, tak se v domě udusíte
- pasivní dům je příliš komplikovaný, technologie je moc složitá
- je drahý a nevyplatí se
Zkušenost:
Naše vlastní zkušenosti (potvrzované zkušenostmi jiných) s projektem, stavbou a bydlením v domě blížícím se pasivnímu standardu jsou však jiné:
Ve skutečnosti je v pasivní domě mnohem vyšší komfort vnitřního prostředí, než je v běžném domě – díky výborné tepelné obálce domu bez tepelných mostů jsou vyšší povrchové teploty stěn i oken, takže nemáte pocit studeného sálání. Zapoměňte na chladné rohy, nábytek odsunutý od stěn (aby tam proudil vzduch a netvořily se plísně), studené sálání od oken. V pasivním domě můžete využívat celý jeho prostor bez omezení. Okna se samozřejmě otevírat mohou, důležité ale je, že v zimě jednoduše nemáte potřebu je otevírat, protože máte neustále zajištěný dostatek čerstvého vzduchu. Nicméně pokud potřebujete otevřít okno a zavolat např. na venku si hrající děti, tak v tom není žádný problém. Jistě, při návrhu „pasivu“ se snažíme redukovat množství otevíravých křídel kvůli jejich infiltraci (netěsnostem, tedy nekontrolovaným tepelným ztrátám) a také kvůli ceně, neotvíravá okna jsou podstatně levnější. Na druhou stranu je potřeba vzít v úvahu i možnost mytí oken a větrání okny v přechodných obdobích, kdy už není nutné pouštět vzduchotechniku.
Vzduchotechnika v pojetí pasivního domu znamená jednoduchý systém s malou jednotkou, samozřejmě je nutnou počítat s prostorem pro vedení potrubí (např. obdélníkové kanálky v podlahách, kruhové potrubí v dutinách stropů, podhledech, nebo pod stropy záměrně přiznané apod.). Rozhodně není pravda, že se v ní daří plísním a roztočům. Naopak, ti potřebují k životu vlhkost a ta v rozvodech VZT prostě není. Zrovna tak prašnost se spíše sníží, vzduch je filtrován, vzhledem k malým průtokům (na rozdíl od „velkých“ vzduchotechnik) se prach v místnostech nevíří. Ani hlučnost není žádný problém, při správném návrhu běžící větrání neuslyšíte. A pokud vypadne elektřina, pak se nestane nic jiného, než by se stalo v obyčejném domě – tedy že bude narůstat koncentrace CO2 a případně vlhkost vzduchu, dokud se znova nerozeběhne jednotka nebo dokud si nevyvětráte okny. Na rozdíl od běžného domu si však pasivní dům při výpadku dodávky energie podrží mnohem déle (i v lehké konstrukci) tepelnou pohodu. Drobná poznámka – pokud vypadne elektřina, pak přestává topit i plynový kotel…
Komplikovanost (?) pasivních domů – samozřejmě jako pasivní lze navrhnout i dům, kde se to použitými technologiemi bude jen hemžit 
Proti gustu žádný dišputát, někdo si potrpí na moderní technologie, ocení možnosti elektronicky odkudkoliv ovládat cokoliv. Ovšem toto si můžete pořídit i do běžného domu, to s jeho energetickým konceptem přímo nesouvisí. Pasivní dům si naopak vystačí s jednoduchým funkčním a finačně přijatelnými řešením. Míra sofistikovanosti zdoje tepla na pokrytí tepelných ztrát a ohřevu teplé vody závisí jen na Vašich potřebách a přáních (a možnosti si nyní připlatit, abych později tím víc ušetřil).
Pořizovací náklady – samozřejmě, že silnější izolace, důsledné odstraňování tepelných mostů, kvalitnější okna a řízené větrání stojí peníze navíc. Naopak ušetří se za výkonnou vytápěcí soustavu, uspořit ´však lze především správným návrhem a optimalizací. Ve skutečnosti bývají pořizovací náklady na stavbu pasivního domu cca o 0-30% (běžně kolem 10-20%) vyšší než by bylo v případě běžného domu. Jenže tady vyvstává základní otázka – co je to ten „běžný dům“? Pokud stavíme dům (v tuto chvíli nemáme na mysli pouze jeho energetickou náročnost), pak nikdy nestavíme „běžný dům“. Stavíme dům svůj, na něčem ušetříme, jinde zase zvolíme materiál či řešení nadstandardní, podle našeho vkusu, priorit a stavu konta. Stejné je to s pasivním domem. Lze postavit jednoduchý fungující komfortní pasivní dům i třeba o polovinu levněji, než dům s luxusními technologiemi a materiály, třeba i energeticky úsporný se spotřebou však běžně 5-6x vyšší (při stejné podlahové ploše všech místností).
Pokud při posuzování návratnosti investice do pořízení pasivního domu budeme hodnotit jen výši vstupních nákladů, pak můžeme reálně uvažovat o 10-20 letech. Jiná situace nastává, pokud vezmeme v úvahu vyšší pohodu vnitřního prostředí a skutečně podstatně větší komfort, případně také dobrý pocit, že jsme udělali i něco pro tuto planetu. Ale to už se špatně vyčísluje… 
Na závěr ještě jeden podnět k zamyšlení. Představme si situaci, kdy vybíráme nový automobil. Většinou nám jde o to, jak se nám líbí, o jeho prostornost, bezpečnost, spolehlivost, spotřebu, možná ještě bereme v úvahu, jak dlouho chceme, aby nám sloužilo. Pak zvažujeme, kolik peněz jsme ochotní a schopní utratit a vybereme takový vůz, který považujeme za nejlepší, nezřídka si nakonec ještě připlatíme za lepší výbavu. Kdo uvažuje o návratnosti takové „investice“?
V případě stavby domu je situace docela podobná, až na několik „maličkostí“ – dům je pro nás něco víc než jen stavba, vlastní dům je pro nás domovem, kde žijeme se svými blízkými, kde vyůstají naše děti. A přitom většinou zvažujeme návratnost každé koruny. Ušetříme na projektu („to vyřešíme na stavbě“), dům postavíme z „tepelně izolačních“ cihelných bloků („protože na ně dostaneme slevu 20% a staví z nich přece všichni“) a ušetřené peníze nakonec několikrát víc utratíme za předělávky, za luxusnější dlažbu, vanu, vypínače, světla, klimatizaci. A pak už jen platíme stále se zvyšující provozní náklady a divíme se, proč se nám v tomhle rohu objevila plíseň, proč nás bolí ráno hlava…
Tisknout
